Mlýn byl již podle popisného čísla jedním z prvních obydlí vesničky Dolního Javoří.Podle dochovaných zápisů z roku 1733 byl tehdejším majitelem mlýna Josef Ledera který jej získal od své macechy a pozůstalých dětí po Janu Giržim Lederovi.V roce 1733 předalo bělohradské panství Josefu Lederovi 8 štrychů půdy(po 30 fl.za štrych(,které dříve náležely"fantovskému"mlýnu z Horní Nové Vsi.Uvádí se rovněž,že tento mlynář byl podnikavý člověk a v roce 1733 měl také pronajatou vinopalnu v Pecce.
V následujícím stoletíse majitelé mlýna dost střídali.Tak je uvedeno,že 18. listopadu 1807 koupil mlýnza 4 200 zlatých Václav Štěpánek, 8. listopadu 1833 jej za 4 800prodal Janu a Anně Jandovým,od kterých jej 5. května 1836 koupil Josef a Elisabeth Schurovi za 8 000,- a ti jej opět v dalším roce(9.12.1837)prodali za 8 400,- Františku a Františce Jodasovým.Dnem 19.5.1865 se stal majitelem mlýna Jan Jodas za výplatní cenu 5 535,- a od 26.6.1866 i Anna Jodasová jako spolumajitelka.Když tato 25.10.1871 zemřela stal se vlastníkem celého mlýna zmíněný Jan Jodas.
21.září 1876 koupil mlýn Josef a Barbora Krausovi,občané dolnojavořští, 13 978,- kteří byli majiteli popisného čísla 4 a 25 v Dolním Javoří (jde o Krause zvaného Vršenského).
Z 20.na 21.září 1885 o půl noci celý mlýn i se stodolou vyhořel.Shořela i mlýnská kola,protože v té chvíliu byla voda u splavu zastavena a náhonem žádná voda netekla.Z hospodářského zvířectva uhořela všechna prasata.Ostatní dobytek byl den před tím odveden do popisného čísla 4.Požár byl dílem žháře.
V roce 1886 koupil toto spáleniště František Knap z Valdova a o dva roky později se stal majitelem mlýna jeho syn Josef se svou manželkou rozenou Maximiliánovou z Heřmanic.Ten postavil mlýn kamenný s přístavným chlévem a později i se šindelnou(místem,kde se vyráběly šindele na krytí střech).V roce 1906 byla vedle mlýna postavena i malá továrnička-tkalcovna,která měla 28 mechanických tkalcovských stavů.V továrničce se pracovalo asi 3 roky.17.ledna 1909 tento majitel zemřel a mlýn byl 8.října 1913 ve dražbě prodán za 29 750 K Josefu Krausovi a Pavlíně,rozené Knapové z Újezda Kumburského.Vdova Marie Knapová se 1.listopadu 1918 ze mlýna odstěhovala.Nový majitel úspěšně hospodařil,ale 21.listopadu 1918 tragicky zahynul,jsa zachycen palečním kolem a rozdrcen.Majitelem se po zemřelém mlynáři stala Pavlína Krausová se svým synem Josefem.V roce 1920 prodala budovu továrničky p.Šturmovi z Horní Nové Vsi,Který v té době vyhořel,a tak továrničku zbořil a materiál použil na stavbu své usedlosti v Horní Nové Vsi.V roce 1926 převzal mlýn od matky syn Josef Kraus,který v roce 1938 polnosti patřící ke mlýnu rozprodal a mlýn prodal.U mlýna zůstalo 27a zahrady,27a pastvin a 5a zastavěné plochy.
Mlýn koupil mlynář Metoděj Hlávka se svou ženou Blaženou ze Staré Paky za 73 000kč.Ten zrekonstruoval a zmodernizoval celou mlýnskou část,nad chlévém postavil skladovací prostor.odkud se namletá mouka v pytlích spouštěla po "šoupačce"(ohlazené prkno)na korbyselských povozů.Instaloval dynamo na výrobu elektrického proudu a celý mlýn tak měl elektriské osvětlení.Eletřinou na svícení zásoboval i sousední obytné stavení č.p.26. V modernizaci chtěl dále pokračovat přestavbou mlýnského pohonu z mlýnského kola na turbínu.u této práce se poranil o kovovou trubku na hlavě,do poranění se dostal tetanus a mlynář za dva dny zemřel.To se stalo v roce 1940.Vdova prodala v tomtéž roce mlýn Ing.Hruškovi,geometru ze Slaného za 75 000kč.
Ten ve zvelebení mlýna pokračoval.Úplně přestavěl obytnou část a do mlýna nechal instalovat vodní turbínu,kterou zakoupil od Ing.Exnera z Bělé u Pecky.Takto zvelebený mlýn pronajel mlynáři Bohuslavu Zahradníkovi z Častolovic.Dobře prosperující mlýn si však svého pána dlouho neudržel.Pro nedovolené,tzv."černé"mletí byl protektorátními úřady za druhé světové války zatčen a uvězněn.
Ing.Hruška pronajal po tomto incidentu mlýn mlynáři Františku Čáslavskému z Praskačky,ktarý byl také posledním mlynářem pro kterého mlýn"klapal".Tento mlynář ke konci války přestavěl chlév pod skladištěm na strojovnu,kde instaloval spalovací motor s generátorem(vyvíječem)na dřevoplyn,jako výpomocný pohon k vodě.Palivem byly bukové kostky o velikosti asi 10x10cm.V roce 1944 zakoupil i nákladní auto k jehož pohonu byl rovněž vyžíván dřevoplyn.V roce 1947,kdy byla obec elektrifikována byla k pohonu mlýna využívána i elektřina.
Mlýn byl v provozu do roku 1951.V tomto roce byl jeho provoz spolu s dalšími malými mlýny zastaven a produkci těchto mlýnů převzaly velkokapacitní mlýny.